Strážce noci, Sanča Fülle
 |
Musím se přiznat, že tuhle knihu jsem bral do rukou s poněkud rozporuplnými pocity. Na první pohled nevypadala nijak zvlášť extra, název toho také moc neřekl a jméno autorky Sanči Fülle bylo pro mě naprosto neznámé. Přesto Strážce noci nějak podvědomě víc a víc dráždil mou představivost, takže jsem nakonec neodolal a začetl se do něj…
A rázem jsem se tak ocitl ve zbídačené Střední Evropě nedaleké budoucnosti. Krvavé války a epidemie si vybraly svou daň i na Slovensku, z něhož se stalo divoké a nebezpečné Východní pohraničí, jež se jen pomalu vzpamatovává z utrpěných ran. Měst i vesnic zůstalo jen málo a bandy lupičů jsou na venkově běžným jevem. Co je však horší, spousta lidí nemůže mít děti, takže černý obchod s nimi jen kvete. Výjimkou přitom nebývá ani zneužívání dítek vlastními rodiči.
Jednou z oněch zneužívaných dívek je i Líza. Když už nemůže snést chlípnost svého otce a lhostejnost matky, uteče z domova. Moc si tím ale nepomůže, protože se vzápětí dostává do spárů otrlých banditů. Štěstí se na ni usměje teprve, když ji zachrání Adrián, mnich-válečník církevního Řádu Světlonošova. Částečně i z obdivu k němu vstupuje i mladá Líza do ženské větve tohoto řádu. A věrná své přísaze snaží se odhalovat zločince a zachraňovat zneužívané. Jednoho dne dostává úkol objevit a zneškodnit renegáta, který řád zradil. Jaké je však její překvapení, když zjistí, že oním zrádcem je sám její zachránce Adrián…
Už první scény naznačují, že tento román rozhodně nebude žádné tuctové čtení. Jejich brutální otevřenost působí na čtenáře tak trochu jako rána do hlavy. Je až děsivé, jak sugestivně a s jakým citem pro věrohodnost dokázala autorka zpodobnit malou zneužívanou dívenku, která za celý dosavadní život prožila jen to nejhorší a jejíž dětství byla jedna noční můra. Vyznění textu přitom ještě umocňuje fakt, že je to právě Líza, která příběh vypráví. Zpočátku přitom používá velmi zemitý, ale o to údernější jazyk hemžící se vulgarismy. Teprve během jejího pobytu v péči Řádu se její řeč kultivuje.
Je samozřejmé, že všechny útrapy a hrůzy, kterými musela Líza projít, zanechaly nesmazatelné stopy na jejím nitru. Přesto ji to nezlomilo, a dokonce nachází sílu se svými démony bojovat. Každý další den jako by jí vléval do duše odhodlání žít dál. Značnou roli přitom hraje právě Řád, jenž se stává jedním z pilířů jejího života, a zejména její práce, jež jí umožňuje pomáhat podobně postiženým. Neznamená to ovšem, že je Líza v Řádu úplně spokojená. Na to je přiliš nezávislá a svéhlavá. Když se tedy dostává do rozporu její cit s povinností, dává přednost tomu prvnímu. A tak se nechtěně stává jednou z figur velké hry, v nichž jde nejen o život, ale i o budoucnost.
Sanča Fülle příběh založila především na hlavních postavách. Dala si přitom záležet, aby působily co nejvíce věrohodně a uvěřitelně. Proto také věnuje maximální pozornost jejich citlivému vykreslení a propracování. Nenásilně se snaží čtenáře přesvědčit, že její hrdinové nejsou žádné strnulé figury, ale že se v průběhu děje mění a vyvíjejí. Což je patrné zejména na jejich jednání a myšlení, autorka ovšem nepohrdne ani takovými detaily, jako je například změna mluvy.
Takřka stejnou pozornost jako postavám věnuje autorka i prostředí, které je obklopuje. Její postkatastrofické Slovensko je ve svém poválečném chaosu Východního pohraničí ideálním pozadím pro Lízin příběh stejně jako pro autorčiny překvapivé a originální nápady. Právě zde se nejlépe může uplatnit obrněná paže Řádu Světlonošova ve formě čoprů, kteří v sobě kombinují mystiku templářských rytířů s pragmatičností motorkářů. Toto spojení pak symbolizují právě meč a motorka.
Řád Světlonošův je vůbec organizace, na niž stojí za to podívat se podrobněji. Na jedné straně zajišťují její rytíři v pohraničí klid a pořádek, zatímco řádové sestry se věnují odhalovaní nepravostí a pomocí potřebným. Tím ovšem získává Řád na popularitě zejména u obyčejných obyvatel. Jako u každé rozvětvené organizace je tu i druhá – odvrácená tvář, kterou nikdo zvenku nemá šanci vidět. Je to politikaření a boj o moc, kdy se často používají velmi „neortodoxní“ postupy. Ono okřídlené „účel světí prostředky“, jak se zdá, platí v každé době. A právě politika je jeden z důvodů, proč se z Lízy a Adriána stávají štvanci.
Strážci noci je text, v němž se spojuje až překvapivé množství žánrů. Je to rychle se odvíjející příběh plný akce, thriller prošpikovaný intrikami a spiknutími, nechybí v něm ani obligátní romance s trochou sentimentu, a zapomenout by se nemělo ani na skvělé erotické scény, jež dokáží mnohé naznačit, ale nikdy nesklouznou k vulgaritě. Hlavně je to však neobyčejně silný a syrový příběh o lidech, kteří se odvážili bojovat za své přesvědčení. A přitom dokázali žít naplno. Strážce noci Sanči Fülle je prostě výborné čtení, které mohu jen doporučit.
- Sanča Fülle: Strážce noci
- vydal: Triton, Praha 2007
- obálka: Martina Pilcerová
- 419 stran / 229 Kč
