Stalker (Piknik u cesty), Arkadij a Boris Strugačtí
 |
V množství sci-fi především americké produkce se díky nakladatelstvím Triton a Laser-books objevují v reedici i klasická díla ruské science fiction od bratří Strugackých. Jedním z nich je i román Stalker, který už v době socialistické vyšel pod původním názvem „Piknik u cesty“.
Patřil jsem k lidem, kteří se k science fiction dostali až po roce 1989, kdy se na pultech knihkupectví začaly objevovat americké sci-fi hity v lákavých barevných obálkách. A stejně jako mnoho dalších čtenářů jsem najednou neměl ani zájem, ani důvěru k něčemu, co bylo vytvořeno za socialismu. A tak i když mi přátelé romány bratří Strugackých doporučovali, stejně jsem se na žádný z nich ani nepodíval. Až teď, po letech, kdy už jsem blýskavými americkými obálkami přesycen, jsem se k jejich dílu dostal, a byl jsem šokován (kladně). Toto napsali socialističtí autoři a soudruzi to povolili vydat?
Kniha se odehrává někde na Západě, v oblasti města Harmond, kterou navštívila mimozemská civilizace. Místo, kde po sobě zanechala stopy, se teď nazývá Pásmo. Jde o velký pás území, které na první pohled vypadá jako normální země, ale kromě artefaktů zbylých po návštěvě obsahuje i jiné fyzikální anomálie, které se chovají jako smrtící pasti. Celé Pásmo je přísně uzavřená oblast, hlídána armádou, a jediné povolení pro vstup mají zaměstnanci Mezinárodního ústavu mimozemských civilizací. A pak tu jsou ještě stalkeři, lidé, kteří chodí do této vražedné oblasti tajně v noci a sbírají různé artefakty, aby je následně za velké peníze prodali překupníkům. Jedná se o věci, o jejichž smyslu a účinku se málo ví, a vždy je značný los do loterie, jak užitečné budou.
Hlavní hrdina knihy – Roderick Shoehardt – je legenda mezi stalkery. Celý příběh se odehrává ve třech časových liniích, jež jsou datovány podle Rodova věku. Tedy v jeho jednadvaceti, osmadvaceti a jednatřiceti letech. Dozvídáme se, jak se měnilo poznání odborníků o Pásmu, a vlastně chování celé společnosti. Přes počáteční překvapení a bázeň nakonec v lidech převážilo jejich „lidství“ a udělali si z Pásma hlavně výnosný obchod. I přes nezanedbatelný dobrodružný námět autorům zde šlo především o načrtnutí možné vize chování lidstva při skutečném kontaktu s mimozemskou civilizací. Paradoxně o ni samotnou tu až tak nejde, o mimozemšťanech autoři neprozradili nic, žádné důvody jejich přítomnosti n Zemi, ani vzhled či technologie, jež využívají. Jediným, kdo se tak o návštěvu skutečně zajímá, je pragmatický vědec, profesor Valentin Pillman. Ten všechny fantastické představy považuje za nepodložené a smyšlené, a až s jistým sarkasmem poukazuje na vlastní myšlenku, že mimozemšťané možná kolem jen prolétali a na Zemi si udělali krátký „piknik u cesty“.
Román „Stalker“ (Piknik u cesty) patří k vrcholným dílům ruské autorské dvojice. Není se čemu divit. Kniha v sobě skloubila jak napínavý děj, tak zajímavou myšlenku, dotvořenou nápaditě charakterizovanými postavami.
Kniha „Piknik u cesty“ (orig. Piknik na obočině) vyšla v roce 1972 a prvního českého překladu od Marie Uhlířové se dočkala už v roce 1974. Druhé vydání z roku 1985 se stále nazývá „Piknik u cesty“, až teprve třetí z roku 2002 vychází jako „Stalker“. Tento název se ve světě ujal po zfilmování knihy významným ruským režisérem Andrejem Tarkovským v roce 1979. V současnosti už podle námětu románu vznikla i počítačová hra S.T.A.L.K.E.R.
- Arkadij a Boris Strugačtí: Stalker
- vydali: Triton, Laser-books, Praha 2002
- přeložila: Marie Uhlířová
- obálka: Martin Houf
- 176 stran / 149 Kč