Ostrov Duma Key, Stephen King
 |
Existují mnohé způsoby, jak se zbavit vzteku. Můžete nenávidět svět a všechno proklínat, ale tím si neulevíte, bude to jen horší. Můžete mlátit manželku, ale je-li soudná, brzy jí dojde trpělivost a dá vám sbohem. Lepší bude, když si pořídíte panenku, ta vám neuteče, a budete ventilovat vztek na ní, určitě to pomůže. Ale jen dočasně. Co takhle změnit prostředí a věnovat se zálibě, kterou jste měli rádi v dětství? Ano. Zkuste malovat. Vezměte tužku, později pastelky a nakonec barvy. Začněte blokem a propracujte se k plátnu. Třeba zjistíte, že v sobě skrýváte geniálního umělce a vaše malby jsou nejen znepokojivé, ale i… skutečné…
Jmenuji se Edgar Freemantle a začínal jsem jako stavební dělník. Díky vytrvalosti, dobrým nápadům a zápalu pro věc jsem za nějaký čas stanul v čele vlastní stavební společnosti. Zakázky se hrnuly a peníze hromadily. Zažíval jsem krásné časy. Avšak jednoho dne se mi na staveništi stala nehoda a můj život se obrátil naruby – z klidného a veselého podnikatele se stal zahořklý člověk se záchvaty zuřivosti, které mu rozvrátily manželství. Ale víte, jaké to je, když chcete říct určité slovo, ale ono se ne a ne dostavit? Místo mrcha vám z úst vypadne brcha. Koho by to nedohřálo? Já za to nemůžu, to ta zavšivená nehoda, při níž jsem utrpěl závažnou frakturu lebky… a přišel o pravou ruku! Prý je zázrak, že jsem to vůbec přežil. Proč jsem raději neumřel!?
Naštěstí můj psycholog dr. Kamen přišel na dobrý nápad. Tak jsem změnil prostředí, odstěhoval jsem se na ostrov Duma Key v Mexickém zálivu. A začal kreslit. Později seriózně malovat. A užívat si spokojenosti a pomíjivé slávy… Jen je zvláštní, že když maluji, cítím mravenčení v chybějící pravé ruce… A majitelka této části ostrova, Elizabeth Eastlakeová, jež trpí Alzheimerovou chorobou a žije opodál s pečovatelem Wiremanem, říká občas tak podivné věci, až z toho běhá mráz po zádech…
Z prvních stránek to vypadá, že máme v ruce další z mistrových románů, kde se rozzuřenost řeší nejen vystrčeným prostředníkem, ale hlavně domácím násilím. Naštěstí tomu tak není. King tentokrát násilnické sklony záhy zamknul do šuplíku a naopak otevřel tu mnohými čtenáři dychtivě očekávanou starou skříň na půdě plnou kostlivců. Připravte se na napínavý příběh prosycený prastarým zlem, jenž na první pohled vytváří dojem, že před sebou máme výtečně napsané, pro fanouška hororu prosté memoáry starého muže. Ale jak je u Kinga zvykem, tento pocit se s každou další stránkou mění, když se tu či jinde vynořuje stín znepokojení, který se v pravých úsecích mění v plíživou a čím dál neodbytnější hrůzu.
Celým příběhem nás provází stavař-umělec Edgar Freemantle. Ze svého pohledu líčí, jak se jeho idyla změnila v peklo, později malebný sen v děsivou noční můru… Kompozice románu nese autorův klasický rukopis, přesto v něm najdeme změnu, kterou již použil v některých počinech: hlavním dějem se jako nit vine kapitola Jak namalovat obraz rozdělená na dvanáct částí. Její úkol je prostý: zpočátku mate a vyvolává otázky, později odkrývá některé tajemné souvislosti. Kingovi se podařil bravurní kousek, když celý román připomíná divoké moře, zejména u pobřeží, kde se ostatně odehrává: příliv přináší napětí, odliv okamžiky klidu a uvolnění, aby se později v různých prolukách a intenzitách celý koloběh opakoval. Úvodní kapitola má říz a čtenáře dokonale navnadí, aby ji následoval pozvolný, druhý úvod k mnohem dramatičtějšímu závěru.
Král hororu čtenáři před očima promítá živý film, který plyne tak, jak si přeje (případně, jak sám říká, jak si příběh žádá). A tak si se čtenářem hraje: probouzí v něm emoce (interakcí postav mezi sebou a prostředím), vyvolává napětí (nejen dotyky zla či záměrným oddalováním napínavých scén tím, že je prokládá jinými, případně jejich prodlužováním na hranici snesitelnosti), fascinuje (sugestivními popisy některých obrazů, obzvláště malby Užiteční přátelé) a dovádí jej k zuřivosti (nemilosrdným, chladnokrevným konstatováním v posledním odstavci, často i větě podkapitoly, jímž zpečeťuje osud svých postav, kdy to nejméně čekáte, např.: Tehdy jsme spolu mluvili naposledy a ani jeden jsme to nevěděli.).
Stejně jako si King hraje se čtenářem, pohrál si i se svými postavami. Na stránkách nového dílka jich najdeme jen pár, ale o to jsou výraznější. Při prvním setkání každou figuru hrubě načrtne, aby ji s každou další situací přidal několika tahy štětce nové kontury, a tak ji pozvolna vdechoval život. Tomu napomáhají výtečné a realistické dialogy. Zejména hádky mezi znesvářenými exmanželi Pam a Edgarem jsou lahůdkou, jako byste se napojili na cizí linku a slyšeli naturalistický projev citů a emocí. O co jsou zprvu telefonní rozhovory mezi exmanželi bouřlivější, o to jsou ty mezi otcem a dcerou Ilse láskyplnější a srdečnější. Když potkáte Wiremana, opravdu se zasmějete, až vás zahřeje na srdci; taktéž jeho všudypřítomné prokládání hovoru španělskými výrazy a častým citováním slavných osobností z něj vytváří osobitou postavu. A tak bych mohl pokračovat s milou, smutnou a zmatenou starou dámou Elizabeth, obětavým a přátelským Jackem nebo klidným, nezaměnitelným a pro Edgara nepostradatelným dr. Kamenem…
Po jazykové stránce je to starý dobrý Stephen King, který nejde pro sprosté slovo daleko. Ač jich není v textu tolik, v některých okamžicích, zejména v první třetině, mi přijdou, v kontrastu s precizním vyspělým literárním stylem a poklidnějším tempem vypravování, křečovitá. Ale to se o pár desítek stran mění a takové pěkné jadrné slovo ve vypjaté situaci je nenahraditelné… Autor má v záloze i spoustu pěkných obratů pro dokreslení atmosféry, např.: Pode mnou a mimo mě… vzdychal Mexický záliv, jako by měl za sebou dlouhý den a čekala ho ještě spousta práce. Očarování oceánem je patrné pěkným příměrem: Na druhé straně domu příboj diskutoval s nocí. Do třetice něco temného: …ta písmena byla černá jako kletba.
S každou další knihou je u autora patrná jeho literární vyspělost a stále větší chuť experimentovat. Díky tomu je Ostrov Duma Key osvěžen již zmíněným Wiremanem, který nejen často prokládá svou řeč španělskými výrazy (a místopisně i jazykově román přibližuje k Mexiku) a pronáší léty prověřená moudra (např.: Nalháváme si tolik věcí, že bychom se tím mohli živit), ale má i zálibu citovat slavné osobnosti, např.: „Není nám dáno vidět budoucnost – Doris Dayová, devatenáct set padesát šest.“ Na jednu takovou citaci mu Edgar nasupeně odpoví: „Ty se mi můžeš kouknout na prdel, poznáš se tam. (…) Edgar Freemantle, současnost.“ Kniha je plná unikátních hlášek (Ať se den vydaří, ty se pak vydaříš taky.) a lidové moudrosti, jistěže v Kingově pozměněné, leč trefné úpravě, např.: Podle lidové moudrosti je nejlepším přítelem člověka pes, ale já bych hlasoval pro aspirin., ještě výmluvnější je tvrzení, že: „Když v Bostonu strčíš vola do letadla, v Seattlu vystoupí zase vůl.“ a ryzí kingovina: Penis má milion vlásečnic, ale nulové skrupule. Samozřejmě nechybí ani spisovatelovy oblíbené nápisy, které najdeme např. na polštářcích (PSI JSOU JENOM LEPŠÍ LIDI), tričkách (ZTRAŤTE TO NA PANENSKÝCH OSTROVECH), cedulích (BUDU PRACOVAT ZA LANÝŽE) nebo magnetech na ledničku (V KAŽDÉM TLUSŤOCHOVI SE SKRÝVÁ HUBEŇOUR).
Ač je Ostrov Duma Key fikcí, není odtržený od reality a současného dění, což z něj činí mnohem víc než pouhý děsivý román na dobrou noc pro otrlé jedince. Najdete zde poměrně dost reflexí a glos, jež se dotýkají společenských, sociálních, politických a jiných aspektů, které nás (jednotlivce, společenské vrstvy, občany…) trápí (úplatky, neúcta lidí k sobě navzájem, ale i vymoženosti moderní doby, které nám nakonec komplikují život), děsí (násilí, moderní otroctví) nebo jen neodbytně otravují (politika, pro jisté jedince i zdravá životospráva). Autor je často bere s nadhledem (Po krátkém čekání mi spojovatelka dala číslo na… Vytočil jsem ho. Odpověděl mi robot a nabídl opravdu úžasný výběr služeb souvisejících s úmrtím („Pro nabídku rakví stiskněte pětku“). Všechno jsem to přečkal – nabídka spojení se skutečnou lidskou bytostí je poslední dobou na posledním místě, jako cena útěchy pro přitroublíky, kteří se nedokážou zorientovat v jedenadvacátém století…) a humorem („Pro takové maníky jste kdysi stavěl bankovní baráky a pak se s nima musel hádat, když nechtěli proplatit vícenáklady… (…) Tehdy by vás měl leda za troubu, kterej mu kazí den. Teď na vás kouká, jako byste dokázal srát zlatý přezky.“). Kingovi se podařilo několik postřehů na hranici apelu a vtipu, uvedu jeden za všechny: Co tě u snídaně udiví, do oběda zapomeneš.
Existují však témata, ze kterých si neutahuje. Naopak varovně zvedá ukazováček u palčivých problémů sociálních (Jí (panence) to bylo všechno jedno, byla jenom hromádka hadrů, které do růžového těla pravděpodobně nacpalo nějaké nešťastné dítě zaměstnané v továrně v Kambodži nebo zasrané Uruguayi.) a společenských: (Vaše dcera) …by nezískala takovou popularitu, kdyby vyhrála školní olympiádu v pravopise nebo biologii, ani kdyby zachránila rodinného psa z rozbouřené řeky, ale jakmile vás někdo znásilní a zavraždí, v tu ránu jste v celostátním vysílání, jen to hvízdne. Všichni vědí, že váš vrah měl vaše kalhotky v šuplíku psacího stolu.
Do knihy jsou vetkána i další zajímavá témata, která mu přidávají na komplexnosti: život leváků v pravorukém světě, fantómové přízraky, které cítí lidé s amputovanými končetinami, lehký nástin chování člověka postiženého Alzheimerovou chorobou…
King napsal dlouhý, poutavý, lehce mrazivý román o temném, surovém zlu, který jsme si léta přáli a už ani nedoufali, že se jej dočkáme, když jsme se prokousávali jeho moderní prózou od konce 90. let. Ostrov Duma Key má ten správný šmak pro fanouška hororového žánru, pro milovníka iniciál SK to platí dvojnásob.
Měl-li bych knihu ohodnotit, udělím 8/10: Ostrov Duma Key není tak výtečný jako jeho velké romány, přesto k nim má blízko díky chytlavému příběhu, plíživému napětí, umně vykresleným charakterům… a samozřejmě čistému zlu. Vnímavějšího čtenáře musí uchvátit, ať už výrazivem, specifickou mluvou některých postav, humorem, lidovou moudrostí a spoustou jiných maličkostí. Myslím si, že jsem dočetl knihu, která zaručeně patří k těm nejlepším, co se v mistrově literární dílně za posledních pár let urodilo. Připravte se na příjemné prostředí ostrova u pobřeží Mexického zálivu, kam natahuje své studené, mrtvé pařáty prastaré zlo.
- Stephen King: Ostrov Duma Key
- vydal: BETA, Praha 2008
- přeložila: Linda Bartošková
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 560 stran / 349 Kč
