Okultace Lairda Barrona přináší strach na devět způsobů, Laird Barron: Okultace
 |
Současný americký autor hororových povídek Laird Barron u tuzemských vydavatelství zatím příliš prostoru nedostal. Náruživý čtenář děsivých příběhů ale už měl příležitost se s ním setkat, neboť některé povídky u nás už publikovány byly, ať už ve sborníku či nějakém magazínu. Jeho talent navodit tísnivou atmosféru a mrazení v zádech je ale nepopiratelný a přesvědčit se o tom může nyní každý – nakladatelství Laser-books totiž přináší v překladu Milana Žáčka jeho druhou povídkovou sbírku s názvem Okultace (první, The Imago Sequence & Other Stories, u nás nevyšla), za kterou si v roce 2010 vysloužil cenu Shirley Jacksonové.
Kniha v sobě skrývá hned devět velmi rozličných příběhů, z nichž každý sám o sobě skýtá kvalitní dávku hororu, pocitu znepokojení a vypravěčského umu. Povídky jsou všemožných rozsahů, nejkratší Okultace má jedenáct stránek, zatímco nejdelší (a z celé sbírky asi i nejnapínavější) novela Mysterium Tremendum má blízko k šedesáti. Spektrum zápletek je široké – od návštěvy nelegální výstavy anarchistického morbidního umělce, po výlet čtyř kamarádů podle tajemného okultistického průvodce.
Laird Barron v pěti bodech
- Narodil se v roce 1970 a své mládí strávil na Aljašce. Aktuálně žije v New Yorku.
- Jeho prostřední jméno je Samuel.
- Dříve dělal rybáře u Beringova moře, změna nastala, když se roku 1994 přestěhoval do Washingtonu.
- Byl editorem online literárního magazínu Melic Review.
- Vyhrál třikrát cenu Shirley Jackson a na několik dalších ocenění byl z různá díla nominován.
Příběhy mají i přes svoji různorodost přesto jedno pojítko – často si s sebou některá z hlavních postav nese nějakou temnou minulost či dávné trauma, jehož spojitost s hrůzami odehrávajícími se v povídce později vyjde na povrch. Kupříkladu protagonista Hotelu Broadsword za svých mladých let ztratil kamaráda v pralese, zatímco jedna z postav z Co peklo schvátí přišla o dítě. A místy se dávno zakopané vzpomínky přihlásí o pozornost samy.
Autor se vyžívá ve čtenářově nejistotě a je to znát v každé povídce. Stejně jako hlavní hrdina, tak čtenář bude mnohdy na vážkách, jestli aktuálně probíhající děj je sen, skutečnost, přeludy vyvolané alkoholem či projev šílenství. A stejně tak i po dočtení posledních vět zůstane ve vzduchu spousta otázek, náznaků a domněnek, na které Laird Barron odpovědět nehodlá. Po skončení povídky tak zbyde spousta prostoru k vlastním úvahám o ději.
Povídky ve sbírce
- Les
- Okultace
- Lagerstätte
- Mysterium tremendum
- Co peklo schvátí
- Strappado
- Hotel Broadsword
- –30–
- Šest šest šest
Tento přístup autora je znát i u elementu zla, které v Barronově vyobrazení zpočátku nemá žádnou formu a nastupuje na scénu velmi pomalu. O to víc je ale pak patrná tíha celé situace a atmosféra napovídající, že něco je šíleně v nepořádku. Ostatně práci s atmosférou zvládá na výbornou – napomáhá tomu i fakt, že se neštítí vynechat žádné nepříjemné detaily a dokáže tak ve čtenáři probudit spoustu pocitů, které k žánru patří.
Tvorba Lairda Barrona bývá často označována za lovecraftovskou (ostatně povídka Hotel Broadsword se objevila právě ve sborníku Černá křídla Cthulhu) a není těžké uhádnout, proč se to o ní říká – dojde totiž i na existence mimo naši planetu a chápání. Autor dokonce buduje jakýsi vlastní „mythos“, který některé jeho povídky spojuje společnými prvky a opakujícími se motivy. To ale rozhodně neznamená, že by Okultace byla určena jen pro příznivce H. P. L. Ve skutečnosti udělá radost každému, kdo se rád bojí a dává přednost sofistikované hrůze před lacinými hororovými příběhy.
- Laird Barron: Okultace
- Laser-books, 2016
- překlad: Milan Žáček
- autor obálky: Yves Touringy
- 320 stran, 339 Kč (v e-shopu Fantasye již za 305 Kč)
