Oko na nebi, Philip K. Dick
 |
Po nehodě částicového urychlovače leží v jeho komoře na zemi osm lidí, náhodných návštěvníků, kteří se přišli podívat, jak zařízení funguje. Jsou popálení a zasažení radiací. Zatímco se k nim blíží záchranáři, skupina prožívá prazvláštní, nekonečný trip halucinogenními světy stvořenými podvědomím vždy jednoho ze zraněných. A rozhodně to není žádná zábava, protože zákoutí lidské mysli jsou všechno, jen ne harmonická.
Raný román Oko na nebi z druhé poloviny padesátých let je důkazem toho, jak Philip K. Dick předběhl svou dobu. V časech, kdy bylo sci-fi stále chápáno spíš jako okrajový, brakový žánr, přišel s metaforickým textem o tom, jak zhoubné pro lidskou společnost může být, pokud propadne jakékoli formě fanatismu či schematického myšlení hledajícího recept na ideální život v nejjednodušších možných řešeních. A je jedno, týká-li se to náboženství, politiky nebo potřeby změnit svět na místo, v němž se šíří jenom ta „správná“ kultura a je tam všechno hezké (ovšem to, co do této kategorie patří, určuje jediný člověk).
Text je neoddělitelně spjat s dobou, kdy byl napsán. Americký mccarthismus, „hon na čarodějnice“, tedy skutečné i domnělé komunisty (jakkoli mohou nám pocházejícím ze země, kde byly na denním pořádku politické procesy končící popravou, připadat podobně odsuzující reakce na tento fenomén přehnané), bylo období, kdy americká demokracie a svoboda nejvíc dostávaly na frak a otřásaly se jejich základy. Lidé mohli přijít o zaměstnání jen na základě pouhého podezření z „neamerické“ činnosti, v horším případě hrozilo i vyhoštění či vězení. O místo je kvůli podobnému obvinění připraven i mladý technik Hamilton z továrny na výrobu řízených střel, jehož žena Marsha odebírala levicový tisk a podepisovala podezřelé petice, a je tudíž pro společnost potenciálně nebezpečná.
Paranoidní doba vede k paranoidním reakcím, a tak i sám Hamilton začíná o své ženě pochybovat. Netuší však, že odpověď na otázku, jak to s Marshiným komunistickým smýšlením doopravdy je, dostane až poté, co se projde po zdeformovaných realitách stvořených v hlavách několika lidí ležících společně s ním na podlaze komory s částicovým urychlovačem, kam všichni po jeho havárii dopadli.
 |
 |
Philip K. Dick na Fantasyi:
- Deus Irae – recenze (Kamila Vozáková)
- Dr. Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě – recenze (Martin Bedeč)
- Ubik – recenze (Martin Bedeč)
- Rádio Svobodný Albemut – recenze (Martin Bedeč)
- Božská invaze – recenze (Martin Bedeč)
- Převtělení Timothyho Archera – recenze (Martin Bedeč)
- Muž z Vysokého zámku – recenze (E. Kocourek)
- Planeta, která neexistovala I, II – recenze (Jiří Popiolek)
Dick podobně jako v mnoha dalších svých dílech umně balancuje na hraně thrilleru, dystopie, satiry, zvráceného humoru a skoro až kafkovské absurdity. To, co vždy začíná jen drobnými odchylkami od skutečnosti, postupně přerůstá v nejhorší možnou noční můru, která si občas nezadá ani s hororem. Postavy, instituce a místa sice zůstávají stále stejné, ale v hlavě každého člověka se jejich společenská role i základní funkce rapidně mění (z prostitutky se stává bezpohlavní bytost, z továrny na elektroniku jakási komunikační spojka s nebem, tedy bohem osobně, a tak dál). Vzhledem k Dickově další tvorbě (zejména „božská“ trilogie VALIS, Božská invaze, Převtělení Timothyho Archera) je pak zajímavé sledovat i to, jaký vývoj v průběhu dvou desetiletí zaznamenalo autorovo smýšlení o bohu a náboženství obecně.
Oko na nebi však zároveň trpí i neduhy pro Dicka tak typickými – s logikou děje si autor často nikterak neláme hlavu (vysvětlení, proč někteří zranění imaginární světy vytvářejí, a jiní ne, je dosti nepřesvědčivé), postavy jsou spíše principy než nějaké prokreslené charaktery (zde to ale působí vzhledem k základní zápletce ještě jakž takž funkčně) a kniha místy budí dojem narychlo spíchnutého textu, o který Dick ztratil zájem v okamžiku, kdy ho dopsal.
Nicméně i přes všechny výhrady a nedokonalosti není Oko na nebi jako mnohé jiné „experimenty“ pouhým bezobsažným blábolem, ale chytrou, čtivou, zajímavě vypointovanou knihou s dodnes velice aktuální základní myšlenkou. Knihou, která dokazuje, že i v padesátých letech šlo psát fantastiku velice moderním a invenčním způsobem.
- Philip K. Dick: Oko na nebi (Eye In the Sky)
- vydalo: Argo, Praha 2011
- přeložil: Štěpán Valášek
- obálka: Pavel Růt
- 240 stran, 269 Kč (v e-shopu Fantasye již za 242 Kč)
