Příběhy o upírech a vlkodlacích se v poslední době staly velmi populárním tématem. Každá filmová série či kniha se k jejich chování, zvykům či historii staví trošičku jinak. Proto je jen dobře, že se na našem trhu objevila odborná publikace mapující historii a zvyky těchto ne zrovna přátelských nadpřirozených bytostí.

Autorem knihy Upíři a vlkodlaci v českých zemích není nikdo jiný než známý český záhadolog Vladimír Liška, který má na kontě už několik podobných titulů. Na zoubek se podíval i transylvánskému knížeti Vladovi, známému spíše pod přezdívkou Dracula. U nás by se jen těžko našel pisatel povolanější. Tím spíš, že Liška umí skvěle skloubit hodnotné vědecké informace a čtivý beletristický styl, takže výsledná kniha potěší opravdu každého, koho zajímají tajemní noční tvorové bažící po lidské krvi.

Osm kapitol, osm probádaných témat

Přeskočíme-li úvod a závěr (které se ovšem v tomto případě číst rozhodně vyplatí), najdeme v knize osm tematických kapitol doslova nabitých informacemi. Fakta a dobové zápisy střídají více i méně známé teorie podložené vědeckými výzkumy. Konečný soud je ale vždy na čtenáři, autor si v žádném případě netroufá podsouvat někomu svůj názor. Někdy se sice kloní k jednomu závěru, ale nic víc. Tím knize ponechává její vábivou auru tajemna.

První kapitola se věnuje již zmíněnému Draculovi. Nic naplat, bez něj se prostě žádná kniha o upírech neobejde. Seznámíme se jak s historicky doloženou postavou Vlada III. Draculy, tak i s Drákulou, kterého stvořil anglický spisovatel Bram Stoker. Na řadu přijde také Indie a Čína. V těchto zemích se obyvatelé nezávisle na sobě báli monster velmi podobných upírům. Opravdu je to jen náhoda?

Máte rádi upíry? Zkuste je lovit s Popravčí Anitou Blakeovou!

Název druhé kapitoly zní Upíři v českých zemích a její obsah zavede čtenáře hluboko do temného středověku. Ze všech stran prohlédne dobové záznamy, protřese církevní předpisy a doporučení, odhalí některá dosud neznámá tajemství „vampyristického“ hrobu v Čelákovicích a v neposlední řadě vysvětlí rozdíl mezi vampýrem a upírem.

Upírům se věnují ještě další čtyři kapitoly. Autor nenechá nit suchou na neblaze proslulé Alžbětě Báthoryové, odhalí děsivé tajemství Eleonory von Schwarzenberg, znovu otevře soudní řízení s krvavým vrahem Leopoldem Hilsnerem a nevyhne se ani fenoménu psychického upírství.

Na chudáky vlkodlaky zbude jen jedna kapitola. Bohužel mýty o vlčích bestiích nemají u nás takovou tradici jako třeba v Německu nebo v Rakousku.

Poslední kapitola nese název Upíři a vlkodlaci ve světle moderní vědy. Tady opouští Vladimír Liška vratkou půdu středověkých mýtů a předkládá některá přijatelnější vysvětlení: vzácnými nemocemi počínaje a davovou psychózou konče.

Odborná publikace pro všechny

První, co na knize každý čtenář ocení, je určitě svižný styl, jakým je psaná. Sto devadesát dva stran je doslova přecpaných informacemi. Data, osoby i jména jsou pečlivě poskládaná a setříděná, takže se ani v rozsáhlejších popisech událostí čtenář neztratí. Nejde ani o čistě odborný strohý text. Autor vložil do psaní knihy i kousek sebe, takže výsledek se spíše podobá povedenému přepisu přednášky, při které přednášející neváhá komunikovat s publikem.

V některých kapitolách se text mírně zpronevěřuje názvu knihy, když popisuje události ve Francii či Německu, které rozhodně nikdy k českým zemím nepatřily. Na druhou stranu jsou místní události leckdy silně spjaty s děním v našich končinách, takže to není úplně od věci.

Máte rádi tradiční pojetí vlkodlaků jako nestůvr? Pak vám nesmí ujít kniha Poslední vlkodlak!

Čtenáři může trochu vadit občasné opakování informací. Některé odstavce jsou si navzájem natolik podobné, až to bije do očí. Na druhou stranu opakování se někdy i hodí. Zvláště v případech, kdy autor rozvíjí spekulativní teorie a své názory. Pro jistotu na tento fakt v textu upozorňuje pořád dokola. Cílem je zachovat v co největší míře čtenářovu objektivnost a dát mu možnost utvořit si na problematiku upírů a vlkodlaků vlastní názor jen na základě dodaných faktů.

Vladimír Liška v pěti bodech:

1. Narodil se 15. ledna 1955
2. Stal se jedním z vedoucích ufologického projektu Záře.
3. Patřil mezi spoluzakladatele Československé archeoastronautické asociace, která se zabývá paranormálními je­vy.
4. Na svém kontě má již přes 40 vydaných knih, mimo jiné i tituly Český bestiář, sérii Neslavné konce našich mocných nebo Tajemství hraběte Drákuly.
5. Mezi jeho nejoblíbenější autory patří A. C. Clarke, E. von Däniken, L. Souček nebo S. Lem.

V knize se neobjevují žádná prázdná místa (krom občasného opakování viz. výše) a obsažené informace si neustále žádají čtenářovu pozornost. Není to knížka do vlaku či autobusu. Na druhou stranu lze celou knihu, díky velkorysému členění textu a širokým okrajům stránek, přečíst bez problému za jedno odpoledne. Není v ní tolik textu, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Lidem, kteří se o krev sající a rdousící bytosti zajímají do hloubky, nejspíš kniha příliš nových informací nepřinese. Jejich myšlení obohatí „jen“ o nové názory a teorie. Obsahuje ovšem velmi podrobný seznam použité literatury, který lze pro další studium jen doporučit. Momentální nadšenci upírských a vlkodlačích filmů a knih naopak knihu velmi ocení. Konečně se dozví, jak je to doopravdy s tím česnekem a jestli na zubatého hraběte vážně platí svěcená voda. A ještě mnohem a mnohem víc.

• Liška, Vladimír: Upíři a vlkodlaci v českých zemích
• Nakladatelství XYZ, 2011
• obálka: Thinkstock, Zdeněk Mareš
• 192 stran, 199 Kč