Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, v nejbližších dnech budou naše výdejní místa fungovat následovně:
Arrakis Brno: Běžná otevírací doba, výdej zboží u vstupu do prodejny
Fantasya Praha: Otevírací doba 13:00 - 18:00, v prodejně může být maximálně jeden zákazník
Matrix Ostrava: Běžná otevírací doba, v prodejně může být maximálně jeden zákazník
Objednávky nadále odchází, mohou ale nabrat několikadenní zpoždění. Děkujeme za pochopení a těšíme se na vaši návštěvu.

Číslo se smrťákem, Jaroslav Mostecký

cislo-se-smrtakem

Číslo se smrťákem představuje výbor tvorby Jaroslava Mosteckého, kterou spojuje jedna tématika, a tou je smrt. Smrt není hlavní osou příběhu, ale vždy v něm ukazuje tu prst, tu celou ruku, anebo se zjeví v podobě apokalypsy. Chcete vědět víc? Tak vám nezbývá než si tento počin pořídit.

Jaroslava Mosteckého mohli i přes jeho zdravotní problémy fanoušci nedávno vidět na Koprconu (sraz sci-fi a fantasy příznivců pořádaný v Kopřivnici, proběhl poslední listopadový víkend), což také vypovídá o jeho charakteru. Není sice nejznámějším ani nejprodávanějším českým sci-fi a fantasy autorem, ale to mu neubírá na čtivosti ani kvalitě, a navíc je to člověk plný zkušeností a morálního kodexu. Ve svých dílech často kritizuje církev a zabývá se postapokalyptickou tématikou, přičemž některé jeho povídky spolu souvisí a vytvářejí nám obraz apokalyptické budoucnosti planety Země.

Kniha vyšla v edici Pevnost a obsahuje celkem deset prací, z nichž některé byly již i publikovány (Guláš, Zatuchlý plechovky). Povídky spolu víceméně nesouvisí, ale kdo zná i jiná autorova díla, může si je přiřadit do určité skupiny.

První povídkou sbírky je Přiháněč. Z nějakého důvodu na světě mrtví neumírají, ale pokračují ve své existenci, dokud se nerozpadnou. Proto také vyhledávají chladnější oblasti, kde se rozklad zastaví. Mladý muž jménem Leo, dělá něco jako lidskou návnadu při lovech ne na vysokou, ale právě na nemrtvé. Co se však stane, když se Leo zamiluje do již mrtvé Aniky? V příběhu je zajímavý pohled na „živé“ aktivisty, kteří chtějí pro nemrtvé lidská práva. Já jim osobně říkal nekrofašos. Myslíte si, že to může skončit happy endem?

Žádnou zkurvenou remízu, chlapi! je druhou povídkou a pro mě jednou z nejlepších v této sbírce, hlavně kvůli závěru a heslu, kterým by se měli řídit nejen sportovci. Země je napadena mimozemšťany a skupinka pěti vědců, kteří pobývají na Marsu, vymýšlí plán, jak se jim dostat na kobylku a pomoci svým bližním, jimž mimozemšťané odsávají vzduch ze Země. Mimo jiné je tu i pár krásných hlášek, jako například: Kdo jinému jámu kopá, exne…

Čtrnáctý rok na Guláši je první známější autorovou prací, jež vyšla již dříve. Vypráví o soukromém gulagu, přezdívaném guláš, kde jsou uvěznění vědci nakažení mimozemskou nemocí. Sledujeme jejich čtrnáctý rok, který znamená velký přelom, protože ruská vláda ráda experimentuje.

Povídky:

  • Přiháněč
  • Žádnou zkurvenou remízu, chlapi!
  • Plachty z rudé perleti
  • Čtrnáctý rok na Guláši
  • Ten první…
  • Zatuchlý plechovky
  • Restaurace U neutrála
  • Číslo se smrťákem
  • Něco jako kopřivka
  • Výška metr osmdesát, chrup bez kazu. Hodně zvláštní znamení: běloch

Povídka Ten první… pojednává o lidské chtivosti. Sledujeme Dicka Bauera, účastníka výpravy na Mars, kam ještě noha člověka nevkročila. Je frustrovaný, jelikož je zástupcem velitele, a ten má na planetu vstoupit jako první. Dick se tudíž nemá šanci proslavit, protože si nikdo přece nepamatuje ty druhé, a tak pomalu, ale jistě odstraňuje všechny překážky, aby jeho noha byla ta první, která se dotkne Rudé planety. Povídka o tom, co všechno je člověk schopný udělat pro slávu a svůj sen. A nechybí ani závěrečné finále, která autorovi jdou velmi dobře.

Zatuchlý plechovky je sci-fi (rovněž publikovaná dříve), která končí velmi mrazivě, ale to si už při čtení můžete domyslet. Tim a jeho společník Kvakin se dostávají ke ztraceným lodím, kde jsou už po staletí uspány tisíce lidí. Poutavý náhled na to, co se stane, když si chce někdo hrát na Boha a vybírat si, koho vzbudí, a co s ním udělá.

Číslo se smrťákem. Sériový vrah, panic, jehož uspokojují jen speciálně provedené vraždy, je díky zákulisní politice propuštěn a má za úkol zabíjet určité hosty vesmírné stanice. Musí vyvolat dojem, že kosmos je stále nebezpečný. Co když se ale z nemilosrdného a vyšinutého zabijáka – lovce – stane kořist?

Povídka Něco jako kopřivka mě velmi pobavila. Co když Země dostane kopřivku? Proč? A co bude následovat potom? Sledujeme Káťu a Fanuše, kteří to zjistí na vlastní kůži.

Poslední je Výška metr osmdesát, chrup bez kazu. Hodně zvláštní znamení: běloch. Myslíte si, že rasismus a nepokoje, které v současnosti máme, jsou málo? Představte si dobu, kdy lidé budou shánět černý pigment, aby se z bílých stali alespoň hnědými a nediskriminovanými občany. Zajímavostí je, že v povídce se vyskytují Sněhurky, mimozemšťani s velkým sexuálním apetitem a také naši romští spoluobčané.

Musím říci, že povídky tohoto autora se mi líbí čím dál více. Sám za nejvydařenější považuji Remízu, která mě naplno uchvátila a jsem rozhodnut toto heslo razit na turnajích, které navštívím. Do krátkého textu dokáže Mostecký napěchovat celý příběh, který by leckomu stačil na román, a navíc ho vyšperkuje nenadálými zvraty. V jeho povídkách nenajdete ani špetku přebytečných slov, vše je na svém místě a zapadá to do sebe. Ať už jde o úderné dialogy či monology postav, kde se nechodí kolem horké kaše, nebo jednoduché, ale zdařilé popisy prostředí a rekvizit příběhu.

Mosteckému povídky a kratší texty jdou očividně výrazně lépe. Dokazuje to i knihou Archivář, kdy na hlavní děj roubuje tři své starší povídky, které jsou v knize čteny hlavním hrdinou.

Zajímavě vykreslené jsou v autorově podání postavy. Nelze říct, že by byly vyloženě ploché, ale ani na druhou stranu zvlášť propracované. Autor jako by věděl, co je potřeba odřezat až na kost a kde je zase potřeba trošku přidat, aby tak vznikla postava, s níž se můžeme ztotožnit, ale nedozvíme se o ní nic víc, než co je nutné k ději.

Nicméně se mi zdá, že autor jede pořád na stejné vlně. Povídky jsou sice excelentní, vypointované a propracované, ale není v nich vidět žádný posun. Zpracování je perfektní, nelze mu nic vytknout a stejně tak celek působí bezchybně, ale na to už jsme u tohoto autora zvyklí a čekal bych něco nového.

Suma sumárum autor odvedl velmi dobrou práci, ke které se budu rád vracet, a některé repliky z povídek dokonce od této chvíle přijímám za vlastní.

  • Jaroslav Mostecký: Číslo se smrťákem
  • Epocha, 2011
  • obálka: Lubomír Kupčík
  • 248 stran, 149 Kč
31. ledna 2012, Jan Kundera

Diskuze k článku

Ad Číslo se smrťákem
Jarek Mostecký - 31. 01. 2012 17:47

Díky za pochvalu. K tomu, že jedu na stejné vlně ale musím dodat, že všechny povídky v této sbírce jsou minimálně 10 let staré a sbírka byla myšlena jako taková vzpomínka na staré časy. Vyšly tehdy v časopisech a antologiích a pár lidí povídalo, že prý je mám vydat pohromadě, že kdo to má hledat a nalistovávat. Když pak přišel i Tomáš Němec, ať to vydám v edici Pevnost, tak jsem nesměl nesouhlasit. Jeho důvěřivým očím nedokážu nic odmítnout. Mých novějších povídek sci-fi je méně a v podstatě vycházely jen v několika antologiích. Ta poslední "Svíčkový báby" v antologii Mladé fronty Roboti a lidi.
RE: Ad Číslo se smrťákem
Jan Kundera - 02. 02. 2012 21:41

Díky za reakci. Jsem rád, že jsi osobně doplnil tuto recenzi. Doufám, že to nebereš jako výtku, bylo to pouhé konstatování, které dostává větší smysl, když jsi uvedl, že ty povídky jsou staršího data a vezou se na podobné vlně. Spíše to mělo býti malinkaté postrčení, aby se k nám dostalo více tvých děl..

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).