Warning: Variable passed to each() is not an array or object in /home/html/fantasya.cz/public_html/functions/functions_forum.php on line 36
Konec křížů ~ Fantasya.cz ~ Články


       
Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Konec křížů, Martin Moudrý

Moudrý Martin: Konec křížů

Milovníci brutální akce se konečně dočkali, po mistrovi žánru Kulhánkovi a několika mizerných napodobeninách je na pultech další román, ze kterého kape krev, vykukují vytrhaná střeva a ukřižování se v něm považuje za relativně snadnou smrt. A všechno pochopitelně s nadhledem a humorem, který vás nutí hltat knihu do poslední strany, a ne odskakovat si na onu místnost podívat se znovu na poslední jídlo.

Rozhodně to není kniha pro každého, ale milovníkům Kulhánka přichází jako ideální prázdninový zákuseček. Přese všechnu brutalitu a krev se ale nemylte, tento román má něco do sebe. Pod svrchní vrstvou je toho řečeno hodně o lidech, svědomí, diktatuře, církvi i víře. K tomu poslednímu dodávám, že striktním katolíkům knihu výrazně nedoporučuji.

Asi neprozradím mnoho, když pro začátek řeknu, že v zapadlých antikvariátech se dá skutečně nalézt ledacos, ale experimentovat v opici s magií se může ukázat jako velice ošidné. Někdy dokonce v klidné čtvrti zrovna vás zaměří ostřelovač a podezřele vás míjí. Nebo nemíjí? Proč se hrdina probouzí zakrvavený a na zemi se válejí zdeformované kulky? Myslím, že čtenáři to bude jasné během okamžiku, ale hrdina tím zjišťováním tráví hodnou dobu.
Abych citoval třináctého apoštola Rufuse: „Já nejsem nemrtvý, jsem mrtvý.“
A to je teprve začátek, protože na mrtvého nestačí policie ani armáda, ale brzy se dostaví výrazně silnější protivníci, kteří nejsou tak docela z našeho světa. Většinou.

Hrdinou knihy je zcela průměrný mladý muž jménem Ševčák. Kdyby nebylo jeho podivínské záliby v „brakové literatuře“, kterou patrně sdílíte, pokud čtete tento článek, tak by svůj průměrný život žil i nadále. Mimochodem, autor se vysloveně baví citacemi se zvláštním důrazem na Kulhánka. Mám za to, že ani název není jen narážkou na hrdinovu špatnou zkušenost s církví, ale i narážkou na Kulhánkovu sérii Divocí a zlí. Jeden díl se přímo jmenoval Kříže a z hrdiny série se vyklubal moderní Ježíš.

Obvyklá potíž podobných příběhů bývá v tom, jak hrdina získá své superhrdinské vlastnosti alespoň trošku logicky, aby se mezi hromadami mrtvol dostal v použitelném stavu až k závěru knihy. V některých případech žádné superhrdinské síly nemá, ale uvěřit v reálnost takového hrdiny je pak docela problém, pokud není vybaven alespoň supermoderní technologií. Bez obojího se může obejít Conan, ale méně legendární hrdina by těžko přežil první kapitolu.
Když pomineme Supermanovy vrozené vlastnosti, ostatní ty své musí získat více či méně uvěřitelným způsobem. Náš hrdina je získává velmi kuriózně – čistou náhodou.
Během románu jsem se zájmem sledoval, jak se autor vypořádá s horami mrtvých, které zůstávají po našem hrdinovi, aby hrdina zůstal stále takový, do kterého se čtenář může vcítit. Mít sympatie k masovému vrahovi obvykle nesvědčí o čtenářovu duševním zdraví. Musím říci, že to zvládl elegantně. A dodal bych, že je to elegantnější možnost než Patejlův „pan hodný“, který razí zásadu „účel světí prostředky“ a záchrana světa už za něco stojí.
V tomto případě je v tom hrdina v podstatě nevinně, tentokrát ve smyslu moudrosti, že „nezabíjejí lidé, ale zbraně“. Tedy s výjimkou prvních několika desítek mrtvých, které zabil zcela úmyslně a celkem bezdůvodně, neboť útěk by docela stačil. A neobávejte se, že bych prozrazoval mnoho, tohle je jen začátek.

Tím se pomalu dostávám k záporům knihy. Autor se sice vyhnul filozofujícím pasážím svých předchozích děl a vážné myšlenky dovedně skryl do děje, ale nevyhnul se úmorně pomalému rozjezdu, který by šlo zkrátit minimálně na polovinu.
Chápu, že v hrdinově stavu nelze pronášet mnoho průpovídek, ale přesto jich pronáší celkem dost. Dokonce je sám glosuje slovy, že k nim nemá sebemenší důvod. Pronáší jich dost na někoho, kdo by je pronášet neměl, ale málo na to, aby román udržel švih.
Vzhledem k hrdinově stavu se také autor vyhnul skutečně podrobné psychologizaci hlavního hrdiny, kterou by si, vzhledem k rozsahu románu, dozajista zasloužil. O nějaké psychologii ostatních postav nemůže být ani řeči. Škoda, Emanuelle se přímo nabízí a několik jejích přerodů je pro rozpracování duševních pochodů přímo ideální materiál.
Kromě toho je kniha plná logických chyb a nakousnutých motivů. Obzvlášť mi vadí nedořešené detaily kolem hrdinova syna. Na druhé straně, Kulhánek je na tom stejně, protože příběhy tohoto typu nestojí na logice, ale na spádu děje.

Závěrem mohu shrnout, že milovníci Kulhánkových masakrů si smlsnou, neboť tento román je nejlepším tuzemským příběhem v jeho krvavém stylu. Na druhé straně, pořád by to chtělo vychytat množství detailů, aby se autor dostal ze stínu svého předchůdce.

  • Martin Moudrý: Konec křížů
  • vydalo: Leonardo, Ostrava 2008
  • obálka: Martin Izák
  • 560 stran / 299 Kč
30. července 2008, Piter

Diskuze k článku

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).