Skrytý válečník, Lynn Flewellingová
 |
Zatímco trilogie Noční běžci (Štěstí ve stínech – Příchod tmy – Zrádcův měsíc) po vydání zmizela během pár měsíců z knihkupeckých pultů, Dítěti proroctví, jinak prvnímu dílu trilogie Královna Tamír, se to nepovedlo. Ještě dnes se dá nějaký ten výtisk v knihkupectví objevit a koupit.
Teď tedy máme – po třech letech – před sebou další kousek osudů královny Tamír II., která byla v Nočních běžcích už jen pouhou postavou z dějepisu, sice stále ctěnou a obdivovanou vládkyní, ale vlastně zcela neznámým člověkem. Na konci Dítěte proroctví byl Tobin/Tamír autorkou opuštěn ve chvíli, kdy se narušilo kouzlo, jímž byla dívka maskována v chlapeckém těle v důsledku prudkých změn vyvolaných nastupující pubertou.
V tomto díle je Tobin/Tamír na prahu dospívání, a kromě toho, že se musí vyrovnávat s pubertou, musí ještě navíc tajit svou skutečnou identitu, kterou jí její ochránci byli nuceni prozradit, aby mohli narušené kouzlo obnovit. Skryta v chlapeckém těle má Tamír – vlastně ještě pořád Tobin – víc než dost problémů k řešení: Nepřející, až nenávistný poručník sice dokáže pořádně znepříjemňovat život, ale co si má Tobin/Tamír počít se vzrůstajícím zájmem dívek? Jak se má naopak dívat na své vlastní probouzející se city ke Kimu? Jak se vyrovnat se skutečností, že Bratr, duch kvůli ní obětovaného skutečného Tobina, se stává silnějším a často jedná zcela nezávisle na Tobinově vůli? Jak se má postavit ke skutečnosti, že jestliže vznese svůj nárok na trůn, bude se nejspíše muset přímo střetnout se svým bratrancem Korinem, kterého má vlastně docela rád, a tím pádem vlastně jít proti všem svým dosavadním přátelům z princovy družiny? Má vůbec svůj nárok vznést, vždyť král Erius je k Tobinovi tak vlídný, tak jak má věřit tomu, že právě on prý nemilosrdně nechával zabíjet novorozená děvčátka ve vlastní rodině? Je země opravdu postižena kletbou za královy zločiny, nebo je to jen souhra nešťastných náhod? Do jakých podivných plánů chce čaroděj Niryn zaplést královský rod?
A události se neúprosně valí Skalou. Tobin/Tamír je zatím spíše v jejich vleku, než aby je ovlivňovala, či dokonce řídila. Vždyť v sobě teprve začíná nacházet vlastnosti, které z ní později udělají tu zářivou vládkyni z legend. Není ještě připravena na svůj úkol, ale nezbývá jí nic jiného než se přiznat ke své totožnosti, odvrhnout chlapecké tělo a snažit se zachránit zemi.
Samozřejmě víme, že se jí to víc než podaří, jak jinak by se dostala do legend? Ano, to je ta nevýhoda prequelů vznikajících až jako dodatek k původnímu dílu: Jasný vývoj zápletky trochu ubírá na napětí, které čtenář pociťuje při četbě příběhu, jehož konec sice diktují pravidla žánru, ale který přece jen není zcela jednoznačně předurčen. Tady dobře víme, že Tamír uspěje, a nic nás tedy nenutí se o ni strachovat a se zadrženým dechem čekat na další kapitolu.
Vlastně už při četbě Dítěte proroctví jsem se nemohla zbavit dojmu, že tentokrát se autorka sama ke svému dílu staví bez toho až vášnivého zaujetí, se kterým vytvářela osudy hrdinů Nočních běžců, že si od Tobina/Tamír udržuje jakýsi odstup, takže výsledek působí tak nějak chladně a akademicky. Snad je to tím, že si zvolila za hlavní postavu přímo budoucí královnu, a ne někoho méně významného, i když z jejího blízkého okolí, snad je to tím, že (alespoň dle mého názoru) její mužští hrdinové – ať už kladní, nebo záporní – jsou životnější a opravdovější. To ve spojení se skutečnostmi, které jsem uvedla v předcházejícím odstavci, způsobuje, že jsem se při četbě ani vzdáleně nepřiblížila k tomu pocitu nadšení a netrpělivosti, který mě donutil zhltnout každý z dílů Nočních běžců na jeden zátah.
Přesto Skrytý válečník není dílo, nad kterým by stačilo mávnout rukou a bez dalšího uvažování ho zařadit do kategorie autorských neúspěchů, protože čtenář, který bude číst nejdříve Královnu Tamír, a pak teprve Noční běžce (a že jich postupně bude přibývat), pocit neuspokojení ve srovnání obou trilogií patrně nebude mít. Jistě, nejedná se o žádné převratné dílo, které by bořilo hranice žánru a vyvolávalo ohnivé diskuse. To ostatně nebyli ani Noční běžci, v nichž jistou inovaci představovala pouze skutečnost, že hlavní postavy jsou gayové, jinak se stejně jako tady jednalo o klasický příběh hrdinů, kteří mají spasit svět či aspoň zemi, ve které žijí, a na cestě za splněním tohoto cíle překonávají nejrůznější překážky, intriky a komplikace, ať už osobního, či jiného rázu.
Trilogii Královna Tamír je snad nejlépe možno charakterizovat jako jednu z hagiografických „Legend o životech svatých“ a jako taková také musí být posuzována. Jen mě tak napadá: Většina svatých z křesťanských legend se svatými stala díky mučednické smrti. Že by Lynn Flewellingová pro Tamír připravovala také něco takového? Tak na to si budeme muset počkat až do třetího dílu.
- Lynn Flewellingová: Skrytý válečník
- vydal: FANTOM Print, Ostrava 2007
- přeložila: Hana Vlčinská
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 512 stran / 249 Kč
