Měsíční svit, Rob Thurman
 |
Ještě před půl rokem byli bratři Kal a Niko Leandrosovi na útěku před Ólfi, ale když se vypořádali s Kalovou krvežíznivou rodinou, založili si bezpečnostní agenturu a přibrali do ní i přítelkyni – upírku Dobromilu. Jejich nový případ je zavádí mezi vlkodlaky, a to rovnou do jejich brlohu. Mají pro alfu smečky Kerbera zajistit důkazy o tom, že se proti němu v Klanu chystá vzpoura. Rvačka při pokeru v klubu je však jen lehkou zatěžkávací zkouškou oproti tomu, co vše bratry při tomto případu čeká. Nitky v pozadí neustále svírá někdo jiný, a když už máte pocit, že tušíte, proti komu tentokrát bratří stojí, nepřítel se zase změní. A jako páku proti hrdinům využije někoho, o kom si Kal myslel, že pro něj není až tak důležitý. Ale jak moc vám někdo chybí, zjistíte až v okamžiku, když ho ztratíte.
Americká autorka Rob Thurman v minulém díle postavila Kalovi do cesty jeho nezáviděníhodnou minulost a bezskrupolózního Temníka. Ne že by se mu i tentokrát dědictví po tátovi nezapletlo do cesty a i zrcadla v bytě Kal raději zrušil, ale strašákem se pro něj stává ztráta blízké osoby. Nemůžeme si tentokrát užívat Kalovu jízdu po temné straně síly, ale ani výhrůžky Kal nestrpí lehce, a tak zjišťujeme, že potomek děsivých Ólfi má v sobě z táty víc, než do té doby tušil. Ale to ještě nemusí být vždy ke škodě věci, protože se mu to občas zatraceně hodí, jako třeba při setkání se starým známým z minulého dílu, smrdutým trolem Abbagorem.
Jak Kal občas nezapomene zmínit, a co je zároveň na této sérii
zvláštní, různých stvůr či potvor žije v tomto světě nepočítaně.
Vlkodlaci jsou v tomto románu podřadnou rasou se schopnostmi a inteligencí
lišící se kus od kusu, a zatímco by někteří prošli mezi lidmi
nepoznáni, jiní jsou odsouzení se celý život skrývat. On by si asi někdo
všiml, že máte na krku dvě hlavy. S tím vám ani ta nejlepší kravata
nebo sako příliš nepomůže.
Za to upíři se tu rodí, nevznikají přeměnou, a už asi sto let se živí
umělou náhražkou krve. Na jiné upíry si ale zřejmě ještě budeme muset
počkat, zatím tuto rasu zastupuje jen sličná Dobromila, která ale i ve
druhém díle zůstává plochou figurkou bez jakékoli šťávy.
Ač se autorce poměrně dobře podařilo vykreslit charaktery obou
ústředních bratrů, a víme co máme čekat od Kala i Nika, z kterého
bůhvíproč udělala téměř neporazitelného hrdinu a Kalův vzor. Nemluvě
o jeho cti či zdravém životním stylu. U postav vedlejších jakoby
Thurmanová tápala a spolu s ní zákonitě tápou i čtenáři.
Nepodařilo se mi najít si vztah k Vtipálkovi, Georgině ani Dobromile, a
tudíž o ně nemám strach, nezáleží mi na tom, co se s nimi stane. A to
je vzhledem k tomu, že se okolo toho točí zápletka problém. Možná je to
tím, že ani Kal a Niko příliš nevyjadřují své emoce k ostatním, jen
jeden k druhému. Doufám, že autorka s nimi v příštím díle pohne,
náznaky by tu byly.
Takže tu máme znovu městskou fantasy se starými hrdiny, ale tentokrát s postupně se měnící ústřední zápletkou, která bohužel pokulhává za zábavnou jízdou z prvního dílu. Vtipálkovy průpovídky nejsou tak břitké a vlkodlaci jsou spíš k pláči než k čemukoli jinému. Kal a Niko jsou sice sympatičtí, ale jejich neustálé špičkování na dobrý román nestačí. A tak jako fanoušek žánru doufám, že se příště dočkáme originálnějšího příběhu s větším množstvím vtipu a akce, při které budeme nenasytně hltat stránky.
- Rob Thurman: Měsíční svit
- vydal: Fantom Print, Ostrava 2010
- přeložila: Anna Janovská
- přebal: Chris McGrath
- 288 stran, 249 Kč
Autorka recenze je redaktorkou webu Děti noci.
1. listopadu 2010, Renata Heitelová
